Budu se snažit vydat maximum, hlásí Aron Chmielewski. Do Olomouce jezdil i na Vánoční trhy

Daniel Fekets
O L O M O U C - Výraznou olomouckou posilou bude polský útočník Aron Chmielewski, který se stal jedním ze symbolů mistrovských sezón třineckých Ocelářů. Jednatřicetiletý forvard, který ve Slezsku strávil dohromady devět ročníků a připsal si tam čtyři tituly, se přesunul na Hanou za důležitější rolí a větší vytížeností. V obsáhlém rozhovoru popsal, jak se jeho přestup rodil, proč byl dle něj Třinec tak úspěšný a jak vnímal postup Polska do elitní skupiny mistrovství světa.

Arone, jak proběhl váš přestup z Třince do Olomouce?

Detaily nemůžu říct, ale první kontakt přišel už během sezóny. Manažer pracoval na tom, ať tady přijdu. Nakonec jsem se s vedením domluvil, nějakou dobu jsem to měl už potvrzené.

Předpokládám, že přicházíte za větší porcí minut a novou motivací. Je tomu tak?

Ano. V Třinci jsem působil už devět let a podařily se vyhrát čtyři tituly. Bohužel ne pět, protože jedna sezóna se nedohrála kvůli covidu. Měli jsme tak našlapaný tým, že by to určitě šlo vyhrát pětkrát za sebou. Ale co bylo, to bylo, teď jsem chtěl nějakou novou motivaci, změnu a trošku jinou roli v týmu. V Olomouci to bude dobré. Budu se snažit ze sebe vydat maximum, ať ten tým bude ještě lepší než poslední sezónu.

Hrál roli také fakt, že v Třinci už prakticky více vyhrát ani nešlo?

Maximum by asi bylo těch pět titulů, ale jak jsem říkal, covid to jednou bohužel zastavil. Díkybohu se ale vše vrátilo na správnou cestu a mohli jsme pokračovat ve hře i s fanoušky. Nedávno jsme zažili, jaké to bez nich je. Upřímně? Bylo to o ničem, vůbec mě to nenaplňovalo. Něco jsme s Třincem vyhráli, za což jsem rád, ale teď se těším na novou výzvu.

Po základní části jste skončili až šestí, tudíž mezi hlavní favority jste nepatřili. Kde se znovu vzala ta obrovská třinecká síla?

Play-off jsme nehráli poprvé. V týmu jsme měli několik hráčů, kteří ty tituly vyhrávali už předtím. Uměli jsme se zavřít v kabině, kde jsme si ukázali, jak to budeme hrát, jak to bude vypadat. Spousta z nás to umí, ale ne všichni znali pocit vítězství. Kluci ale na to přišli a šlo to úplně stejně jako minulé roky. Hráli jsme trošku jinak než v základní části a přineslo to úspěch.

V 51. kole minulého ročníku jste přijeli do Olomouce ve velmi špatné formě. Na Hané jste ale vyhráli 5:0 a dostali se na vítěznou vlnu. Byl to jeden z klíčových momentů sezóny? Pokud si dobře vybavuji, zrovna v tomto utkání jste také skóroval.

Ano, je to tak, dával jsem branku. (úsměv) Ale víte co, my jsme tady jeli bojovat o šesté místo. Kdybychom zápas prohráli, asi bychom skončili až za Olomoucí sedmí. Nicméně víme, že Olomouc tehdy neměla plnou sestavu, měla tam zranění, hodně hráčů bylo nemocných... Nám to ale určitě pomohlo. Byl to navíc jediný zápas proti Olomouci v základní části, který jsme vyhráli. Jeli jsme tady s tím, že i oslabený tým Olomouce bude na domácím ledě hrát dobře. Utkání se nám podařilo a možná to nějaký impulz byl.

Už jste sám zmiňoval, že Třinci se v posledních letech na Olomouc příliš nedařilo. Čím to?

Olomouc hraje obětavý hokej a proti takovým klubům se hraje těžko. Kluci nechávají na ledě obrovské srdce, bojovností a dřinou prostě ty zápasy vyhrávají. To je potřeba, bez toho to nejde. A navíc, jsem tady pár dnů a hned vidím, že kluci mají skvělý kolektiv. To je další detail, který prostě musí být, aby tým mohl mít úspěchy.

FOTO: HC Oceláři Třinec

Přišel jste do nového prostředí. Znal jste ale nějakého nového spoluhráče blíže?

S Kubou Orsavou jsem hrál v Třinci, proti Braňovi Konrádovi jsem zase nastupoval za reprezentační týmy, takže tyto dva osobně znám. A další kluky brzy více poznám.

Jaké bude si zvyknout na plecharénu? Ačkoliv má bezesporu své kouzlo, především v zimních měsících to bude oproti třinecké aréně velká změna.

Člověk si zvykne na všechno. Ale na rovinu řeknu, že jsem hrál v Polsku nebo Německu, kde to bylo stejné. V Německu (v Hannoveru) jsme měli půlku stadionu otevřenou. Jsem připravený a zvyklý i na horší zimáky. Hlavně ať to šlape, ať bavíme fanoušky a ať jsme co nejlepší.

Dá se očekávat, že nároky, hlavně co se týče produktivity, na vás budou vyšší než v Třinci. Jste na to připraven?

Proto jsem tady přišel. O to mi jde především, ať mám trošku více radosti ze hry. V Třinci jsem hrával docela málo, v základní části jsem dostával cca 12 nebo 13 minut, ale v play-off už toho bylo více. Každou sezónu to tak nějak vyšlo. Chtěl jsem ale změnu. Co jsem slyšel, dostanu tady velkou roli, takže s tímhle jsem samozřejmě spokojený.

Dáváte si dopředu nějaké individuální cíle z hlediska gólů a asistencí?

Dávám si spíše týmové cíle. Samozřejmě, bodově se budu snažit pomoct co nejvíce, ale chtěl bych, aby tento tým znovu hrál play-off. Sledoval jsem čtvrtfinále proti Pardubicím. Byly to vyrovnané zápasy, ale něco tam chybělo. Uvidíme, co bude v další sezóně, ale pevně věřím, že znovu v play-off budeme a projdeme co nejdále.

Jaké vůbec máte pocity z nového města? Budete se tady stěhovat?

Já tady dojíždím, ale Olomouc znám, párkrát jsem tady byl. S rodinkou do Olomouce dokonce jezdívám i na Vánoční trhy, protože z Třince je to kousek. Krásné město.

Přestože jste kvůli finálové účasti Třince nemohl hrát na posledním reprezentačním turnaji, jste pravidelným polským reprezentantem. Po dvaadvaceti letech jste postoupili do elitní skupiny mistrovství světa. Jaký je to pocit?

Konečně jsme tam! Budeme se snažit udržet, jiný cíl mít ani nemůžeme. Bude to těžké, ale máme tam Francii nebo Kazachstán, tedy týmy, se kterými umíme hrát a umíme vyhrávat. V Ostravě to musíme ukázat. U dalších týmů je to jenom o překvapení, ta mužstva jsou odskočená, mají spoustu hráčů z NHL... My ale máme srdce a bojovnost.

Pokud se to povede a v Ostravě budete startovat, bude to pro vás osobně vrchol kariéry?

Nevím, těžko říct. Těším se na to, ale vrchol kariéry? Uvidíme. Každopádně jsem hrdý, že můžu hrát za reprezentaci, můžu jí pomoct. Ale vrchol kariéry to určitě bude, ale jen v případě, že se udržíme.

Jak je to vůbec s hokejem v Polsku? Cítíte po postupu na mistrovství světa větší zájem širší sportovní veřejnosti?

Řeknu na rovinu, že se toho moc nezměnilo. V Polsku je hokej stále poměrně málo populární. Je to škoda, protože je to krásný sport. Ale pevně věřím, že právě na mistrovství světa přijede z Polska hodně fanoušků. Také bude záležet, jaká bude sledovanost v televizi a pokud tam uděláme nějaký úspěch, určitě to lidi začne zajímat daleko více. Ale zatím je to pořád takové... No, doslova marné.

Zahrál jste si na čtvrteční fotbalové exhibici v Hodolanech. Jak jste si tuto akci užil?

Bylo to super, akorát byl velký hic. Potřeboval jsem střídat už tak deset minut před koncem. Věděl jsem, že hrát už nebudu, tak jsem šel do sprchy, protože už mě z toho sluníčka trochu bolela hlava. Ale jak jsem říkal, super. Hrálo se férově, bez faulů, protihráči byli rozumní a nešli do velkých kontaktů, nikdo z nás se během letní přípravy nechce zranit. Bylo slyšet i fanoušky na tribuně, takže parádní akce.

Připsal jste si také jednu branku. Se svým průnikem mezi obránci jste připomínal Roberta Lewandowského.

To nevím, ale jsem docela rychlý, takže jsem dostal balón a už jsem šel sám na bránu. Takové šance by se měly proměnit, naštěstí se to podařilo. (směje se)